Od počítače po chvíli odcházím k oknu, kde právě zapadlo slunce. Mraky na obloze jsou zalité celou paletou teplých barev od žluté, přes oranžovou až k fialové. Nádhera. Ačkoliv obraz vypadá strnule, neustále se nenápadně proměňuje. Ubývá světlo, přibývá modré a šedé. Na pozadí stále ještě jasných barev vystupují černé siluety již opadaných stromů. Odbíhám od okna k počítači. Končí den, začíná noc. Na chvíli se ve mně probudilo něco hluboko ve mně, něco, co se nenechá vtáhnout do starostí, povinností, strachu, něco, co je tiché hluboké a stálé. A tuším, že i věčné. Na chvíli jsem se dotkl života.
