Josef se už nemohl ovládnout přede všemi, kdo stáli kolem něho, a křikl: „Jděte všichni pryč!“ Tak u něho nezůstal nikdo, když se dal poznat svým bratrům. Hlasitě se rozplakal. Slyšeli to Egypťané, slyšel to dům faraónův. Tu řekl bratrům: „Já jsem Josef. Můj otec vskutku ještě žije?“ Bratři mu však nemohli odpovědět; tak se ho zhrozili. Josef je proto vyzval: „Přistupte ke mně.“ Když přistoupili, řekl jim: „Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života. V zemi trvá po dva roky hlad a ještě pět let nebude orba ani žeň. Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození. A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh. On mě učinil otcem faraónovým, pánem celého jeho domu a vladařem v celé egyptské zemi. (1.Moj. 45, 1-8)
Takto je popsáno velmi emotivní a silné setkání Josefa se svými bratry. S těmi, kteří ho prodali jako otroka do Egypta. V jednu chvíli ho připravili o rodiče, rodinu, domov i svobodu. Jeho život, tak jak ho doposud žil, skončil. Přišel o všechno a ocitnul se sám v cizí zemi jako otrok. Po letech se však situace zásadně proměnila. Nyní stojí jako vladař Egypta před svými bratry, kteří jsou nyní jeho otroky. A po zkoušce, kterou jim připravil, se jim nakonec dává poznat. Hrůzou se nezmůžou na slovo. Podle zákona setby a žně se nyní strachují, že budou sklízet, co zaseli. Takto proměněnou situaci chápou jako Hospodinovo přiznání se k Josefovi a soud nad nimi. A právě v této situaci jim Josef sděluje své hodnocení toho, co se stalo. Do Egypta jste mě neposlali vy, ale Bůh. A vyslal ho tam proto, aby Izrael zachoval při životě. Když se v Bibli chce něco zdůraznit, tak se to opakuje. Josef jim to říká hned třikrát. Je to klíčové sdělení nejen Josefovy promluvy, ale celého příběhu vůbec. Nikoliv vy, ale Hospodin. Takovéto hodnocení nevychází z úst nějakého vnějšího pozorovatele, ale od toho, koho se týká, kdo si to se všemi dopady odžil. Josefova interpretace je proto legitimní a nelze ji zpochybňovat. Dvakrát Josef také zdůrazňuje, že ho do Egypta poslal Hospodin před nimi. Můžeme to chápat tak, že tam Josef přišel dříve, než jeho bratři. Ale můžeme tomu rozumět také tak, že nejdříve vyslal Josefa do Egypta Hospodin a teprve pak ho tam jeho bratři prodali. Že tedy Hospodin nevstupuje do dění až po jednání jeho bratří, ale již před nimi. Že není ten, kdo reaguje na jednání jeho bratří (byť s cílem proměnit zlé v dobré), ale že je v něm od samého počátku, že je jeho hybatelem se záměrem zachovat bratry při životě a zajistit jejich potomstvo. Jen s takovým uchopením situace může Josef vyzvat své bratry k tomu, aby se netrápili a nic si nevyčítali. Ani se zde jakkoliv nemluví o odpuštění. Jestliže zde není důvod se trápit nebo si něco vyčítat, pak zde jakoby vina i viníci ustupují do pozadí. Mimochodem, kdybychom chtěli hledat viníky, skončilo by to opravdu u jeho bratrů? A nenašli bychom ji náhodou u jejich otce Jákoba, který naprosto bezostyšně protěžoval jedno ze svých dětí? A nenašli bychom ji také u Lábana, který podvodem donutil Jákoba vzít si ženu, kterou nikdy nemiloval? A kde by se to vlastně zastavilo?
Josefova řeč, kterou se dává poznat svým bratřím, je prorocká. Nejen že rozpoznává v tom, co ho v životě potkalo skrytý Hospodinův záměr, který dalece přesahuje i jeho život, když vidí i budoucí vysvobození Izraele z Egypta, ale přijímá i způsob, který Hospodin k tomuto záměru zvolil. A právě proto je aktuální a živá i pro nás dnes. Jestliže přijmeme její perspektivu vidět i za tím, co se nám hluboce nelíbí, skrytý Hospodinův záměr, platí i pro nás Josefova slova: netrapte se a nic si nevyčítejte.
