V naší západní civilizaci má dominantní postavení rozum a myšlení. Je ceněno a dostává téměř neomezený prostor. Na druhou stranu ta část naší osobnosti, kterou tvoří emoce, pocity a intuice je buď přehlížena, korigována nebo dokonce potlačována, a to navzdory tomu, že opanuje celou polovinu naší mozkové hemisféry. Celý náš vzdělávací systém je postaven na téměř výlučné podpoře rozvoje myšlení. Ne jinak je tomu i s naší bohoslužbou, která se stala spíše intelektuální záležitostí. A jestliže má intuice velmi blízko k inspiraci (není-li to přímo synonymum), není divu, že nám náš život velmi zploštěl. A právě v této situaci mají Žalmy své nezastupitelné místo.
Vybízejí nás k tomu, na chvíli vystoupit z našeho racionálního způsobu bytí, opustit zaběhlé vzorce chování, upjatost, konformitu a zažitou sebekontrolu. Dodávají nám odvahu nahlédnout do své duše navzdory obavě, co tam všechno najdeme. Nestydět se za svou autenticitu a okusit v tomto smyslu svobodu být sám sebou nehledě na to, co si o tom myslí a jak mě hodnotí mé okolí. Být tím, kým skutečně jsem a ne tím, kým bych chtěl nebo měl být a právě takový předstoupit před Hospodina, abych pak byl překvapen a zaskočen tím, že právě takový jsem přijímán a ceněn.
Herec Jaroslav Dušek jednou vyprávěl svůj zážitek, který měl s lidmi s Downovým syndromem, se kterými se často a rád setkává, protože jsou pro něj inspirující. Na jednom společném setkání těchto „postižených“ a normálních lidí se měli všichni vzájemně představit. Zvolili k tomu netradiční způsob: měli představit své jméno pohybem, tancem. Postupně se vystřídalo několik postižených, kteří se nadšeně, spontánně a celou svou bytostí pohybovali v prostoru, u toho se smáli, zpívali a radostně vykřikovali. Zcela přirozeně z nich sršela všeobjímající láska a radost ze života. Pak se začali postupně představovat ti zdraví, kteří je měli na starosti. Upjatě, rozpačitě a nesměle zkoušeli nenápadné pohyby s křečovitým úsměvem a tichým hlasem. Když pozoroval tento propastný rozdíl v projevech, nemohl se ubránit otázce: „Tak kdo je tady vlastně postižený?“
Stejně inspirující jsou děti, se kterými prožijeme významnou část našeho života. Jsou transparentní, bytostně pravdivé, svobodné, autentické a to v radosti i smutku, v lásce i nenávisti. A my, místo abychom se od nich učili a inspirovali – jak nás k tomu ostatně vyzývá i Ježíš – tak je často přehlížíme, nebereme vážně nebo dokonce nám jejich prožívání vadí a tak z nich systematickou výchovou děláme stejně postižené, jako jsme sami. Žalmista tuhle ryzost dětství neztratil a nic na tom nezměnil ani fakt, že mu mnohdy přinesla i pohrdání.
My hledáme cestu ke kultivaci vlastního života tím, že v sobě něco potlačíme. Žalmista naopak před Hospodinem zcela otevírá své nitro a vylévá mu svou starost, strach, depresi, pochyby a úzkost, a dokonce i touhu po pomstě. Takto „vyprázdněn“ a poté, co vidí situaci zcela proměněnou, je naplněn euforickou radostí a chválou. A není příliš podstatné, zda se změnila Žalmistova situace nebo jen pohled na ní.
Obsah i výrazivo Žalmů se tak může zdát teologicky citlivému leč nezaujatému čtenáři jako nemístné, nevhodné či dokonce nepřijatelné. Pokud se s ním však konfrontuje člověk prožívající podobné životní zápasy jako Žalmista, stává se pak slovem, které mu mluví z duše. V Žalmech je tedy – stejně jako třeba v knize Job – opravdovost, autenticita a upřímnost ve vztahu s Hospodinem nadřazena obsahu. Žalmy tak nejsou primárně určeny k teologickému rozboru či nezaujatému poslechu, ale především k autentickému prožitku.
My jsme si uvykli hovořit jeden na druhého, vzácněji jeden k druhému. Žalmy nám umožňují hovořit k Bohu, hovořit sám se sebou a dokonce i s ostatním stvořením. Žalmy nám otevírají možnosti slyšet svoji duši a ke své duši promlouvat, přes svoji duši oslovovat a být osloven vším stvořením, přírodu nevyjímaje. Vyzývají nás k tomu, vyvést naši duši na světlo, přestat ignorovat a přehlížet její hlas, nechat jej autenticky vytrysknout, začít ho brát vážně a umožnit mu získat trvalé místo v našem bytí. A možná právě tady začíná opravdové bytí s Bohem.
